Spolehlivě byla doložena souvislost mezi kognitivním deficitem a vrozeným rizikem schizofrenie. Studie ale jen vzácně prokázaly směr kauzality. Pochopení kauzálního mechanismus by pomohlo zjistit, zda se kognitivní deficit projeví jako mezičlánek v průběhu kauzální posloupnosti změn vedoucí ke schizofrenii, protože by to mělo dopad na diagnostiku, predikci a intervenci.

V této studii byl použit bivariační a trivariační kauzální model ke zhodnocení 1313 členů 1078 rodin zahrnujících 416 osob se schizofrenií, 290 nepostižených sourozenců a 607 kontrol. Jako měřítko kumulativního genetického rizika bylo při modelování použito polygenní skóre rizika (PRS).

Bivariační modelování podpořilo směr kauzality od kognice k náchylnosti ke schizofrenii. Výsledky ukázaly, že 46 % variability v náchylnosti ke schizofrenii vysvětluje variabilita kognitivních funkcí. Trivariační modelování rovněž ukázalo, že PRS by k náchylnosti ke schizofrenii mohlo přispívat prostřednictvím kognitivního deficitu. Výsledky naznačují, že 8,07 % variability u schizofrenie lze vysvětlit PRS, přičemž 2,71 % tohoto vztahu zprostředkovává kognitivní deficit. Autoři ovšem vyslovili hypotézu, že kognitivní deficit by mohl zprostředkovávat dokonce ještě větší vliv genetiky na schizofrenii, než zachycuje model PRS. Uvádějí hypotézu, že model PRS zřejmě nezachytí 26,87 % kauzální genetické variability.

Výsledky této studie ukazují, že v kauzálním sledu změn mezi genetickým rizikem a schizofrenií se vyskytuje kognitivní deficit. Až 33,51 % celkové vrozené náchylnosti ke schizofrenii může být zprostředkováno vlivem na kognitivní funkce. Autoři k tomu navrhují dvě vysvětlení, přičemž uznávají, že je nepravděpodobné, že kognitivní deficit přímo způsobuje psychotické symptomy. Jedním z nich je, že snížené kognitivní funkce mohou snižovat schopnost pacienta bojovat s příznaky. Druhou alternativou je, že špatné kognitivní funkce mohou být prvkem v posloupnosti narušeného vývoje, který vede k nervovým funkcím spojeným s psychózou.

Vzhledem k tomu, že kauzální modelování vyhodnocuje, zda různé modely odpovídají údajům, uvádějí autoři, že nepřináší jasný důkaz kauzality. Jednoznačnější by mohl být longitudinální výzkum, který hodnotí účastníky od období před vznikem schizofrenie. To je zásadní šance pro budoucí výzkum, který by měl pomoci lépe pochopit do jaké míry je genetické riziko vzniku schizofrenie zprostředkováno kognitivními funkcemi. Navíc vzhledem k tomu, že 65 % genetického vlivu u schizofrenie nesouvisí s kognitivními funkcemi a PRS, je třeba zkoumat další projevy, které by mohly být jedním z mezičlánků.