Osoby se schizofrenií mají častěji než zástupci obecné populace nadváhu nebo obezitu. Navíc u velkého počtu pacientů se schizofrenií dochází po zahájení léčby antipsychotiky ke klinicky významnému zvýšení hmotnosti. Nárůst tělesné hmotnosti u pacientů je obávaný, protože přispívá k rozvoji diabetu 2. typu, dyslipidémie a hypertenze, ktreré zvyšují riziko kardiovaskulárních příhod.⁶ Nadměrná tělesná hmotnost může také významně ovlivnit adherenci k předepsané medikaci, schopnost účastnit se rehabilitace⁵ a sebeúctu. Přestože k problémům s tělesnou hmotností u osob se schizofrnií přispívají faktory každodenního života, jako je strava a sedavý způsob života, existují pádné důkazy, že rozhodující podíl mají antipsychotika.^5,7 Některá antipsychotika mají jednoznačně vyšší pravděpodobnost navodit nárůst tělesné hmotnosti než jiná, ale žádný lék není zcela bez vlivu na nárůst tělesné hmotnosti a ne každý lék vede k nárůstu hmotnosti u každého pacienta.⁸ Incidence klinicky významného nárůstu tělesné hmotnosti (≥7%) související s léčbou atypickými antipsychotiky se uvádí v rozmezí od 8,1 % (aripiprazol)⁹ po 22,2 % (olanzapin).¹⁰

Protože všechna antipsychotika včetně kariprazinu jsou spojena s nárůstem tělesné hmotnosti u některých pacientů, je třeba u všech osob se schizofrenií tělesnou hmotnost monitorovat.¹ Za nejuznávanější standard pro určení potřeby intervence je body mass index (BMI).⁵ Informační hodnotu ohledně hmotnostní kategorie pacienta může mít také obvod pasu, kdy ženy s obvodem pasu ≥ 90 cm a muži s obvodem pasu ≥ 100 cm mají zvýšené riziko vysokého krevního tlaku diabetu 2. typu, dyslipidémie a metabolického syndromu.¹¹

Dobrou strategií u pacientů se schizofrenií je zaměřit se na prevenci iniciálního nárůstu tělesné hmotnosti a rozvoje obezity, protože snižování tělesné hmotnosti je obtížné a intervence na snížení hmotnosti jsou často neučinné.⁵ Pacienty a jejich pečovatele je třeba poučit o potenciálním riziku nárůstu tělesné hmotnosti a souvisejících zdravotních rizicích.⁵ U některých pacientů lze použít rodinnou anamnézu obezity a diabetu jako další argument, že nárůst tělesné hmotnosti může být spojen s nežádoucím zdravotními riziky.⁵ Pacienty je také třeba povzbudit, aby svoji tělesnou hmotnost sledovali.⁵

S cílem pomoci pacientům tělesnou hmotnost kontrolovat, je třeba zaznamenat jejich tělesnou hmotnost a BMI před zahájením a změnou léčby a poté při každé návštěvě po dobu 6 měsíců po zahájení nebo změně medikace.⁵ Když se hmotnost pacienta stabilizuje, je třeba kontrolovat hmotnost a BMI u pacientů s normální tělesnou hmotností každého čtvrt roku a u pacientů s nadváhou častěji. Pacienty, kteří jsou sledováni v intervalech delších než 1 měsíc, je třeba poučit, aby si hmotnost sledovali sami, a pokud jim hmotnost začne stoupat, aby o tom informovali svého lékaře.⁵ Když dojde k nárůstu tělesné hmotnosti, lze použít intervence jako konzultaci s nutričním specialistou, program fyzické zátěže, užívání léků na snížení tělesné hmotnosti anebo změnu antipsychotika na lék, který je spojen s nižším nárůstem hmotnosti.^14,15

Stejně jako u všech antipsychotik byly změny tělesné hmotnosti pozorovány i při léčbě kariprazinem.¹ Když zohledníme všechny studie s kariprazinem u schizofrenie (krátkodobé i dlouhodobé), byl pozorován mírný nárůst tělesné hmotnosti o 1 kg. ¹ Při cílovém dávkovém rozmezí 1,5–6 mg/den byl v dlouhodobé studii potenciálně významný nárůst tělesné hmotnosti popsán u 9,0 % pacientů léčených kariprazinem.¹ K nežádoucí příhodě související s nárůstem hmotnosti došlo u 5,1 % pacientů ze skupiny s kariprazinem v porovnání s 1,5 % pacientů ve skupině s placebem.¹⁶ Společně tyto údaje naznačují, že kariprazin patří na dolní místa v pořadí atypických antipsychotik dle nárůstu tělesné hmotnosti.³

Kromě tohoto příznivé profilu z hlediska tělesné hmotnosti kariprazin zřejmě nemá klinicky relevantní nežádoucí účinky na metabolické parametry. Při schváleném dávkovacím rozmezí byla průměrná (SD) změna většiny metabolických parametrů oproti vstupní hodnotě malá a klinicky nevýznamná.⁴

Incidence nežádoucích příhod spojených s hyperlipidémií byla u všech terapeutických skupin přibližně 1 %. Incidence nežádoucích příhod souvisejících s hyperglykémií a diabetem byla < 1 % u kariprazinu a 1 % u placeba.¹⁶

V porovnání s placebem byl v krátkodobých studiích přesun z normálního pásma hodnot do zvýšeného pásma u lipidů a glykémie obecně podobný u placeba i kariprazinu.²

Celkově výsledky studií ukazují, že by kariprazin mohl být dobrou volbou pro pacienty se schizofrenií, u nichž jsou obavy, že by tělesná hmotnost nebo metabolické parametry mohly zkomplikovat průvodní choroby jako kardiovaskulární onemocnění nebo diabetes.^2-4