Schizofrenie ve škole a v práci

Lidé s dlouhodobými duševními chorobami včetně schizofrenie se setkávají s překážkami, které jim brání pracovat, ať už z důvodu stigmatu, předsudků nebo diskriminace.¹ Přestože se informovanost veřejnosti o duševním zdraví obecně zlepšuje, když přijde na schizofrenii, je to stále stigma. Někdo si myslí, že lidé se schizofrenií jsou často násilničtí, že si nedokážou udržet zaměstnání anebo že se jejich chování může náhle a nečekaně změnit.²

Schizofrenie se obvykle objevuje mezi 18. a 35. rokem věku, když většina lidí studuje nebo si začíná budovat kariéru.³ Diagnóza schizofrenie je pro ně skličující a může zhatit jejich plány, protože možná nikdy nedosáhnou vzdělání a praxe, které pro úspěšnou kariéru potřebují. Schizofrenie má proto kritický dopad na možnosti vzdělání a zaměstnání. Těm, kteří jsou zaměstnaní, mohou příznaky nemoci, vedlejší účinky léčby a opakované epizody bránit v tom, aby si zaměstnání udrželi.⁴

Několik studií ukázalo, že pacienti se schizofrenií v placeném zaměstnání mají pětkrát vyšší pravděpodobnost dosáhnout funkčního zotavení než nezaměstnaní pacienti nebo pacienti v neplaceném zaměstnání. ^5,6 I přes opakovaně zdůrazňovanou potřebu pracovního zaškolení, zařazení a podpůrných služeb, je v této skupině jeden z nejvyšších podílů nezaměstnanosti ze všech profesně znevýhodněných skupin.⁷ Nezaměstnanost osob se schizofrenií se dá jen těžko srovnávat s obecnou populací, protože většina odhadů v USA a v Evropě ukazuje, že pracuje méně než 20 % osob se schizofrenií.⁸ Průzkumy provedené u jedinců se schizofrenií ukazují nespokojenost s nízkou zaměstnaností, přičemž zájem pracovat vyjadřuje 55–70 % z nich.⁹

Cena za nezaměstnanost je u této populace vysoká. Nejde jen o finanční hledisko, ale také o nedosažení společensky hodnotné role a deprivaci z ní vyplývajících výhod, jako je sebedůvěra a soběstačnosti.¹⁰ Kromě toho může příslib práce alespoň u některých jedinců snížit nebo zcela eliminovat potřebu vyplácení podpory pro zdravotně postižené osoby.¹¹

Zaměstnanost lidí se schizofrenií a odezvu na pracovní rehabilitaci může nepříznivě ovlivnit několik faktorů.¹²

Pro ty, kteří mohou pracovat, má zaměstnání několik výhod, např. finanční nezávislost, společenský kontakt a vyšší sebevědomí.¹⁶ Práce je jedním z hlavních způsobů, jakým lidé vstupují do kontaktů se společností, ve které žijí, a přináší nové společenské kontakty a možnosti vytvořit si nové přátele. Navíc, když dostane pacient v práci něco na zodpovědnost, cítí se důležitější a má dojem, že jeho život má nějaký účel. Lidé s psychózou dosahují ve studiích hodnotících pocit účelnosti života velmi nízkých skóre, což je může vést k zneužívání návykových látek anebo k sebevražedným pokusům. ¹⁷

Vzhledem k tomu, že je podíl zaměstnaných lidí se schizofrenií značně nízký, směřují snahy spíše k získání práce pro nezaměstnané než k podpoře těch, co již studují nebo pracují.⁷ Včasnější intervence by umožnily mladým lidem, kteří zatím studují, zvládnout přechod do světa práce a lidem, u nichž je stanovena diagnóza, když už pracují, zvýšit šance na to, aby si práci udrželi.^5,18

Kromě toho má řada lidí se schizofrenií velkou motivaci pracovat, ale očekávání zaměstnavatelů a dalších zúčastněných stran se velmi liší. Mnoho z nich nepředpokládá, že bude člověk se schizofrenií schopen se přizpůsobit dlouhodobému konkurenceschopnému zaměstnání, a často to nevidí ani jako dosažitelný cíl. Stigma ze strany druhých často vede ke stigmatizaci sebe sama a má dopad na původní motivaci lidí se schizofrenií. ⁶

I přes značné překážky při získání a udržení si zaměstnání, kterým lidé se schizofrenií čelí, jsou cesty k zaměstnání, zotavení a začlenění jasné. Řešení drží v rukou zúčastněné strany a je třeba vyvinout snahu v několika sektorech, jako jsou:

Obecně, schizofrenie postihuje každého jedince jinak. Každý má jiné charakteristiky nemoci, jako je vznik a typ příznaků, čas stanovení diagnózy a průvodní choroby, sociální situaci a dostupné podpůrné sítě. Protože žádný člověk se schizofrenií není stejný, je těžké vytvořit strategii služeb na podporu zaměstnanosti, která by fungovala u každého.⁴

Je zapotřebí inkluzivní trh práce plný inkluzivních pracovišť podporovaný zdravotnickým a sociálním systémem, jehož prioritou je kvalitní práce jako výsledek léčby.